Vítkov

Vítkov

Vítkov je osadou vzniklou při rozparcelování Vlčího Dolu mezi lety 1770-1780. Obec se nazývala Leskenthal a po roce 1850 byla součástí obce Götzdorf (Božíkov). Půda je zde písčitá a neúrodná a tak se obyvatelé živili převážně předením a prací v okolních lomech. Vyhláškou ze dne 22.3.1874 se Leskenthal odlučuje od Božíkova jako osada Vlčího dolu a od 8.3.1912 je ustanovena jako samostatná obec. Zajímavostí je, že posledním rychtářem před rokem 1850 byl Josef Krause a starostou v letech 1930-5 Bartoloměj Krause. Po roce 1945 získává obec jméno Vítkov po svém prvním poválečném předsedovi MNV Františku Vítovi, známém okresním despotovi a hrabivci. K 2.12.1949 je obec sloučena s Vlčím Dolem a s ním také sdílí následné administrativní změny. 

 

Osada Vítkov dnes patří pod Českou Lípu, ale patří mezi nejméně známé. Vítkov má i další části, jsou to Kapperštejn a kdysi nazývaný  „Zur Liebezeit“ se třemi domy.

 

 

V letech 1778 až 1780 byly rozparcelovány pozemky panského dvora Vlčí Důl a již od roku 1778 byl postaven první dům, pozdější č.p.15. Stavěl ho jakýci Gorgon, který zde rok a půl bydlel sám. Do historie Vítkova se zapsaly v letech 1778 až 79 probíhající války o bavorské dědictví. Tehdy se v Heřmaničkách usadil oddíl rakouského pluku č. 49 Pelegrini a dva vojáci, truhlář Johann Mock z Offenbachu a zedník Johann Göll z okolí Koblence, se tu oženili a usadili ve Vítkově. Sami se podíleli na stavbě dalších domů. Lom pro těžbu kamene byl ve svahu u pozdějšího mostu. Přestože zde byla neúrodná písčitá půda, ves se rozrůstala, ale lidé se živili předením a nádenickou prací. Na konci 18. století zde již byla rychta a roku 1820 byl rychtářem Václav Liebezeit z č.p.9. Od roku 1830 psal kroniku vsi, dnes dochovanou v okresním archívu Josef Vogel z č.p. 29, majitel parní pily v České Lípě. Byla to tehdy známá osobnost. Jeho kroniku později doplnil jeho vnuk Eduard Ostadal. Dům této rodiny, kdysi známý výletní hostinec, z roku 1827 stojí v dolní části vsi a byla v něm později závodní jídelna státního statku, pak knihovna, ale i obchod.

V roce 1850 se Vítkov stal osadou Božíkova a odtud byl zvolen první radní  Anton Kimpel. V roce 1874 se od Božíkova ves odloučily s Vlčím Dolem a od něho se osamostatnila v roce 1912. Farou a školou patřila obec stále pod Dobranov. Roku 1930 zde bylo 35 domů a posledním starostou do 2. světové války zde byl Anton Maria Priebisch. V letech 1937-38 byla v domku, kde byla dřív kovárna, č.p. 40, jednotřídní česká škola.

Do roku se ves jmenovala pouze Leskental, dnešní jméno má podle prvního předsedy MNV Františka Víta. MNV má tento název úředně od roku 1948. Vít patřil mezi osoby, na které se nedobře vzpomíná, protože byl despotický nejen k německám obyvatelům a po odsunu si z jejich majetku mnohé přivlastňoval. Když se odtud někdy v letech 52 odstěhoval, přesídlil na Liberecko, kde po sobě pojmenoval další vesnici.

V roce 1949 se ves dobrovolně sloučila s Vlčím Dolem a Heřmaničkami a roku 1951 byla připojena pod Vlčí Důl, ale sídlo MNV bylo ve Vítkově, v malém domku u železniční zastávky č.p.8. V roce 1953 byly dány do sběru knihy z obecní knihovny a i archivní materiál. Tím zanikla značná část historie Vítkova. Po odsunu německého obyvatelstva a dalším odchodem pak přišlých českých obyvatel se muselo zbořit celkem 15 domů, některé však byly již nově vystaveny. V roce 1967 se zde postavily dvě bytovky pro zaměstnance statku.

V roce 1834 zde žilo 192 obyvatel a tento počet nebyl nikdy překonán. Roku 1910 zde již bylo jen 128 lidí a roku 1939 celkem 133. V roce 1970 se zde napočítalo 59 obyvatel obyvatel.

Z památek připomeneme kapli sv. Anny, postavenou roku 1853 a v letech 1869-70 přestavěnou. V roce 1909 byla po úderu blesku postavena znovu.

 

 

Most přes Ploučnici nechal koncem 60.let 19. století postavit rodák Josef Vogel, vnuk Johanna Mocka, jednoho ze tří prvních osadníků.

Dnes  žije ve Vítkově 69 stálých obyvatel, do obce jezdí vlak i autobus.